Už je to poměrně dlouho, co jste si na těchto místech mohli přečíst něco zásadního o HAMMERFALL, ale bude to nejspíš tím, že už je to také poměrně dlouho, co tihle hoši něco zásadního předvedli (angažování staronového parťáka Fredrika Larssona k baskytaře a novice Pontuse Norgrena ke kytaře namísto odpadlíků sem samozřejmě nelze započítat). A i když ani novinka „Masterpieces“ nemá v tomhle směru v žádném případě co říct, přece jen se na ní mrkneme trochu blíž, ať alespoň víme, že někdejší křísitelé stylu zvaného speed metal stále žijí.
Ale jo, žijí. Vždyť to vlastně není tak dávno, co jim vyšlo kompilační album „Steel Meets Steel - Ten Years Of Glory“ (2007), jehož hlavním úkolem bylo oslavit deset let od debutu kapely, jejíž historie dokonce sahá ještě dále, až někam k roku 1993 a ke jménům jako Jesper Strömblad (IN FLAMES) či Mikael Stanne (DARK TRANQUILLITY). A jako kdyby toho vycpávkového počínání nebylo tím pádem už dost, máme tady další kolekci skladeb, co by se ráda tvářila jako řádné album, ale ničím takovým pochopitelně není. Není, neboť podobně jako její předchůdkyně byla z více než poloviny poskládána z nahrávek již dávno vzniklých, a (tipněme si) s vydavatelským záměrem, který zřejmě nebude úplně nejcharitativnějším.
Co v jejích řádcích hledat? Především heavy metal, samozřejmě, a povětšinou ten klasický, z pozůstalosti celé řady kapel, jimž se HAMMERFALL touto cestou rozhodli složit poklonu. Aha, ono tu ještě nezaznělo, že „Masterpieces“ (jak ostatně z jeho velmi nápaditého názvu rovněž vyplývá) jsou albem plným cover verzí. Dobrá tedy, pokud to nebylo jasné, jsou to výhradně cover verze, čím nás Joacim Cans a spol. hodlají zasytit a bohužel úvodních jedenáct z nich už jsme tak nebo onak mohli slyšet na některém z nosičů, které tvoří dnes již celkem obsáhlou diskografii HAMMERFALL. Nemá cenu asi k těmhle skladbám něco bližšího dodávat, snad jen, že v některých z nich uslyšíte i původní interprety („I Want Out“ s hostujícím Kaiem Hansenem a „Head Over Heels“ s Udem Dirkschneiderem), v některých zase zajímavý nádech nového provedení („Man On The Silver Mountain“, v níž si na škopky zahrál i někdejší bicmistr RUNNING WILD Mr. AC) a u některých si poklepete na hlavu, jestli právě tohle má kapela zapotřebí (ano, ano, zřejmě nejstarší a nejoblíbenější terč všech metalových prznitelů „Breaking The Law“ - zde v pěveckém podání kytaristy Oscara Dronjaka - je samozřejmě rovněž přítomen). Zbylý prostor alba švédové věnují dalším zvučným jménům (Yngwie Malmsteen, KISS, LOUDNESS, RIOT, SKID ROW, EUROPE), a nemůžu si pomoci, ani zde nedochází na nic převratného, zejména nejspíš proto, že snaha přispět nějakým oživením (nepočítáme-li zručné přehrání či úpravu původně nemetalových aranží ve skladbě „När Vindarna Viskar Mitt Namn“ švédského interpreta středního proudu Rogera Pontareho) je zde kapele poněkud cizí a možná dokonce i na obtíž. Ostatně jako téměř na celém tomhle albu – nealbu.
HAMMERFAL pochopitelně nejsou první ani poslední, koho napadlo vydat nahrávku poskládanou výhradně z cover verzí. V tom nevidím žádný zásadnější problém, třebaže někomu ani to nemusí vonět. Co mě ale zaráží, je právě způsob vzniku „Masterpieces“ a jeho načasování (nemluvě o současně vycházejícím 2DVD „Rebels With A Cause - Unruly, Unstrained, Uninhibited“, které je k dostání také ve společné edici s „Masterpieces“ a rovněž i ve speciálním, limitovaném boxsetu, kde k celému balíčku dostanete navíc pásek s přezkou s logem kapely). Jak dlouho si ještě metalová obec má nechat kálet na hlavu pod falešnou gestikulací HAMMERFALL, že tohle všechno je ten pravý heavy metal? A nefouká náhodou tenhle vítr od nejhlasitější kapely na světě?